UXák Marcel Papp: Dělat čtverečky v Axure umí i debil

Oct 17, 2016
 

Marcel je u nás půl roku a předtím dělal mimo jiné pro Avast a Kentico. Studoval chemii a psychologii a ve volných chvílích si doma praží vlastní kávu. Prostě je to zajímavej týpek, jinak bychom s ním rozhovor nedělali.

(Pozn.: Rozhovor jsme záměrně nechali v podobě, v jaké byl zaznamenán, aby neztratil na jadrnosti. Jen jsme snížili počet nevhodných výrazů asi o 90 %.)

Co jsi dělal, než jsi nastoupil do SYMBIA?
Pracoval jsem pro Avast, kde jsem dělal UXáka stejně jako tady, akorát tam jsem měl na starosti jen jeden konkrétní produkt, kterej jsem rozvíjel. Avast měl svůj zabezpečenej prohlížeč, kterej distribuoval spolu se svým antivirem. Předtím jsem dělal v Kenticu, což je český CMSko nebo moravský, voni jsou z Brna. Takže takový moravský CMSko. Tam jsem měl na starosti některý moduly, který jsem designoval a pak jsem byl součástí týmu, kterej poměrně úspěšně celý to CMSko redesignoval.

Bavilo tě to?
Bavilo mě rozvíjet ten produkt. Pracovat na jednom projektu je jiný než sekat milion menších zakázek za sebou. Ale zároveň to někdy může bejt docela nuda. Nezkoušíš si nový věci, protože někde něco začneš a nemůžeš najednou použít úplně jinej nástroj, protože už máš celej prototyp udělanej třeba v Axure. Když chceš vyzkoušet něco jinýho v jiným nástroji, tak si to maximálně jen otestuješ nanečisto, ale reálně v něm nezačneš pracovat. Ale bavilo mě to a klidně bych to dělal znova.

Je pravda, že v agentuře je to spíš o menších projektech, na který není tolik času?
Takhle jednoznačně se to úplně říct nedá. V SYMBIU teď děláme třeba 80 % času na E.ONu. Takže rozvíjím ten produkt, jako třeba v Avastu. Ale mám prostor, abych přemýšlel komplexně, co ten E.ON nebo jiná firma dělá a rozvíjel celou jejich strategii. V Avastu jsem byl spíš takovej interakční designer. Děláš interakce, ale marketing už zas dělá jiná divize. V SYMBIU řešíš věci přímo s klientem, takže to není jen o tom něco nakreslit a pak to předat vývojáři. Jsem součástí marketingový strategie a musim tady mnohem víc přemejšlet v souvislostech.

Baví tě to?
Baví mě to. Já jsem vždycky dělal jenom produkty a chtěl jsem zkusit agenturu. Lidi většinou chodí naopak, jdou z agentury na produkt, ale já to chěl takhle. V tom produktu je to tak, že něco dlouho vyvíjíš a pak to předáš dál a máš nudu a nevíš, co se s tím děje a jak dlouho to bude trvat. V agentuře můžeš v mezidobí udělat další tři věci.

Takže se tu nenudíš a vidíš svojí práci rychlejc?
To záleží, jak u čeho. U něčeho rychlejc, u něčeho ne. Třeba s mobilní apkou se serem už od dubna. A nevím, jestli to někdy skončí. Ty menší věci, třeba prezentační weby, vidíš hned. Je fakt, že z toho netečeš blahem, protože to není moc velká výzva. Ale je super, že si tady můžeš vyzkoušet všechno – apku, landing page, web nebo hardsellovou kampaň. Mám víc zkušeností, který jsem předtím neměl.

Měl jsi nějaký obavy, který se potvrdily/nepotvrdily?
Obavy jsem neměl, ale potvrdilo se mi, že českej trh je nezralej v přemejšlení o UX. Že tu lidi jsou hrozně zaseklý. Když už o něm přemejšlej, tak v mantinelech marketingu devadesátejch let. Furt jenom prodej-prodej-prodej a neviděj, že design by mohla bejt jejich výhoda oproti konkurenci. A teď nemyslím vizuální design, ale opravdu to, jak se celej jejich systém chová. To bude, myslím, velkej úkol českejch agentur, aby si klienty vychovaly. Možná jsem si nevšiml, ale nikdo, kdo by tady zásadním způsobem rozvíjel UX, tu není.

161018-symbio-blog-marcel2

Bereš to jako svoji osobní výzvu tohle u klientů měnit?
Asi jo, je to ale hodně dlouhodobá záležitost. Není to tak, že by si to člověk dal dneska za úkol a na konci tejdne si to pak mohl odškrtnout.

Na co jsi v SYMBIU pyšnej, co se týče tvojí práce?
Na začátku to byla mobilní aplikace pro E.ON. Myslím, že by to mohlo bejt fakt dobrý. Teď si nejsem úplně jistej, jak to dopadne, ale pokud to bude tak, jak jsme to navrhli, bude to super. Tomu jsme věnovali nejvíc času. Ale jinak nevím. Těch malejch věcí bylo docela dost.

V čem je práce v agentuře jiná?
Hele já myslím, že ty firmy, který vyvíjej svý vlastní produkty, to je takovej jako socík. Tam chodíš do práce na osmičku, dáš si snídani, obídek, pokecáš u kávičky a odpoledne jdeš domů. A v mezičase občas vyprskneš nějakej wireframe. V agentuře musíš každej den něco udělat, abys to stíhal. Tam, když jeden den nic neuděláš, tak se vlastně vůbec nic nestane. To soukolí korporace se furt točí. Miliony se vydělávají a všechno běží. Pokud nejseš úplnej kokot, tak se v tom naučíš pohybovat a jsou tam lidi, který už pak nemusí ani občas něco vyprsknout. Už v tý firmě jen tak plujou. Musíš prostě vypadat, že máš strašně práce. Když ti někdo pošle invite na schůzku, tak ho aspoň dvakrát přeložíš, protože samozřejmě nemáš čas, i když máš ve skutečnosti prázdnej kalendář – takový ty korporátní srandy. Takhle si tam lidi hrajou.

Takže si toho už prostě nechtěl být součástí?
Mě tohle moc nebavilo. Mě baví se furt něco učit a tam tohle nemáš. Třeba za rok a půl v Avastu jsem se nic nenaučil. V Kenticu jsme měli parádní tým, kde jsme se aspoň od sebe mohli učit. I když tam byli většinou juniornější lidi než já, tak jsem se od nich naučil víc, než v Avastu.

Takže v SYMBIU se každej den něco učíš?
No více méně jo. Nikdy předtím jsem v agentuře nebyl, takže je pro mě všechno nový. Třeba jsem si zkusil už čtyři prototypovací nástroje na čtyřech různejch projektech.

Proč myslíš, že se UXákům nechce vstoupit do agenturního života?
Lidi jsou pohodlný a asi tuší, že v agentuře je to frmol. Já myslím, že tu panuje takový povědomí, že agentury platěj málo oproti produktům. To je asi pravda, že ty platy jsou obecně v agenturách o něco nižší. To je velká obava pro dost lidí a druhá věc je, že chtějí mít svoje pohodlí. Oni všichni kecaj, jak budou rozvíjet ty produkty, ale stejně jsou to normální lidi, který živěj svý děti a manželky a potřebujou každej měsíc nový konversky, chápeš?

Co lidi? SYMBIO si zakladá na lidech a pracovní atmosféře.
Upřímně jsem čekal, že tady budou větší magoři. Mně přijde, že třeba Míra tady vedle mě je takovej úplně normální strejda.

Jak to myslíš? Že nejsme úplně typický lidi z reklamek?
Mě přijdou ty lidi tady normální, a to mám rád. S někým pokecáš o dětech, tady s Mírou o novejch iPhonech nebo dronech. Čekal jsem, že ty lidi tady budou takový barevný zelený, že budou mlít furt nějaký chytrý hovna. Takže to se mi naštěstí nepotvrdilo. Ale jsem asi zblblej ze všech těch seriálů z tohohle prostředí, kde má každej nějakou psychickou poruchu. Tady ji má jen každej druhej.

Šel bys znova do agentury?
Určitě a možná bych šel i dřív. Mě to docela baví, že je to takový rychlejší.

Co bys vzkázal lidem, který se bojí jít do agentury, že třeba ztratí svojí volnost?
Já nevím, jestli se bojí, spíš jsou fakt pohodlný. Já tady mám vlastně víc volnosti. Můžu si dělat, co chci, dokud to vyhovuje accountovi a klientovi, nebo pokud je o tom přesvědčím. Hodně lidí říká, že se v agenturách nedělá testování použitelnosti, ale ono se to nedělá ani v těch produktech. Všichni si myslí, že v Avastu běží každej den 10 testů, ale hovno, to se neděje. Ty manažeři jsou stejně zaslepený jako klienti. Používají stejný argumenty, nevěří uživatelskýmu testování, protože to není statisticky relevantní – přece, když tam máš jen pět lidí, co ti to dá za feedback? Takže tohle je stejný. Buď musíš přesvědčovat svýho manažera nebo tady svýho klienta, že to má smysl. To je moje zkušenost. V Kenticu trvalo dlouhou dobu, než jsme přesvědčili lidi z vedení, aby investovali peníze do něčeho, čemu úplně nevěřej… prostě stejnej proces v agentuře i ve firmě, jen přesvědčuješ jiný lidi.

Řekni něco, co by se dalo tesat do kamene. Máš nějaký UX moudro, životní moudro?
To asi není ani poučka, ale role UX designera je vlastně zbytečná. Kdyby lidi aspoň trochu přemejšleli, tak je to fakt k ničemu. Ty firmy na to postupně přijdou, ale potřebujou zažít nějakej mentální kotrmelec. Třeba v Zapposu na to přišli – každej zaměstnanec, i když tomu tak neříkaj, je tam UX designer. Všechno má svý UX a ten designer to může zlepšovat, nebo pomáhat rozvíjet. Nepotřebuješ designera, aby uživatelskou zkušenost vytvořil od základů, ale zlepšil. To je prostě o myšlenkovým nastavení lidí, který ve firmách pracují – jakej mají vztah k tomu, co dělají. Když přišli do NASA nějaký novináři a ptali se vrátnýho, co tam dělá, tak jim řekl, že pomáhá posílat lidi na měsíc. Takhle tu lidi ve firmách zatím nepřemejšlej.

Jak moc je UX technická profese a jak humanitní?
Mně to přijde podobný jako psychologie. Ta je taky na pomezí biologických a humanitních věd. Dobrej UXák by měl zvládat oboje. Mít nějaký technický dovednosti, nějakej hardskill, že umíš třeba trochu kódovat, když navrhuješ weby, nebo umíš něco hmatatelnějšího, než jen dělat čtverečky v nějakým prototypovacím nástroji. To umí i debil, ale když víš, jak se to bude chovat, když začneš ten screen zmenšovat, kam dáš input, tak to už musíš znát tu technologii, která za tím je. Taky je dobrý vědět, že když je limitovatnej rozpočet, tak nenavrhneš nějaký náročný animace. Je to takovej komplexní obor napříč jinejma oborama. Musíš mít vizuální cítění nebo se to aspoň naučit. Hodí se mít základy typografie, vědět něco o informační architektuře – jak lidi vyhledávají informace. A to mě strašně bavilo. Já jsem studoval psychologii a můj vlastně první šéf byl takovej osvícenej. Nikdo tehdy netahal psychology do designu a on mě kvůli tomu oslovil a já do GMC nastoupil nejdřív na výzkum jako user researcher.

To byl první krok k tomu stát se UX designerem?
Vlastně jo. Než jsem dělal psychologii, tak jsem dělal informatiku a chemii. Takže mně se skloubila informatika s tou psychologii a pak jsem hledal obor, kde to můžu využít oboje. To mě na tom nejvíc bavilo.

Co bys napsal do našeho inzerátu na UXáka?
Dáme ti hodně práce, málo peněz a bude tady Míra. Nezapomeň si přezůvky. A kafe máme dobrý a zadarmo. Hele já nevím, každej má tu motivaci jinou. Ale můžeme udělat průzkum a zjistit, co je baví. Mě baví, že je tady frmol, že děláš furt něco jinýho, že to není nudný dělat furt jednu věc.

 

Jestli máš zájem si tuhle práci v SYMBIU taky zkusit, ozvi se na [email protected]

 
Lubor Tůma
Lubor s lehkými sklony k autismu v SYMBIU pracuje jako psavec a kreativní mozek. Nejraději na práci má snídaně, které jsou pravým obrazem jeho tvůrčího já, k řízku citron navíc a club maté. Díky svému já, které je vždy v zenu, se stává nejmilejším členem kreáče.
Konec trackování v SYMBIU aneb Proč jsme přestali prodávat svůj čas
SYMBIO zvenčí: jak nás vidí lektorka angličtiny