O tom, jak neděláme interní komunikaci
Komunikace se týká lidí. V SYMBIU je nás takových už skoro 60 – sebevědomých lidí, o které je na trhu zájem. Nikdo z nich by neměl problém uplatnit se v jiné firmě. Pokud by tedy radši nebyl na volné noze. Jsou to osobnosti, které nejdou s davem a sami se rozhodují o tom, co budou dělat.
Pokud má tým složený z takových individualit dlouhodobě fungovat, není možné používat standardní ejčárovské metody. Na jedné konferenci mě zaujal názor, že pokud má lidem záležet na firmě, musí mít ti lidé pocit, že firmám záleží na nich. To pak ale v praxi znamená, že na sebe hrajeme různé hry a děláme všechno jen pro ten pocit. A o lidi tak nejde.
Já žádné hry na lidi, s lidmi ani pro lidi hrát nechci. Našimi hodně silnými hodnotami jsou přirozenost, autenticita, otevřenost. Nic nehrát, nepřetvařovat se. Co říkám v kanceláři, říkám i večer na baru. A druhý den nebudu v kanclu mlčet o tom, co jsem říkal večer.
Jak vypadá otevřenost v praxi?
Třeba tak, že všichni mají přístup v podstatě ke všem informacím. Nic neskrýváme. SYMBIO otevíráme i lidem, kteří u nás chtějí pracovat. Mohou se potkat s kýmkoliv, strávit u nás libovolně dlouhou dobu, účastnit se schůzek nebo jenom sedět s notebookem, dělat si svoje věci a zažít, jací jsme.
A jak to u nás vypadá s tou interní komunikací? Poprosil jsem o pomoc Symbiáky, aby mi sami napsali, co si pod ní představují. Ne vždycky mi odpověď pomohla…
Kromě autentických názorů svých kolegů tu mám naštěstí i pár věcí, které nám v komunikaci pomáhají a třeba by se mohly hodit i vám.
Slack, Facebook a Basecamp
Nesedíme všichni v jedné kanceláři, takže používáme celkem dost on-line nástrojů.
- Ještě jsme se nezbavili e-mailů, hodně nám ale od nich pomáhá Slack.
- Pro komunikace na projektech používáme Basecamp.
- Inspiraci a zajímavosti sdílíme v uzavřené facebookové skupině.
- Náš intranet běží na Google Sites a slouží jako takový digitální archiv.
Každých 14 dní si dáme guláš
Už asi 15 let máme jednou za 2 týdny schůzku, které říkáme Guláš. Už je tomu tak dlouho, že asi nikdo pořádně neví, proč se tak vlastně jmenuje. Smyslem Guláše je potkat se s ostatními lidmi v SYMBIU, inspirovat se a něco nového se dozvědět. Témata a obsah tvoří každý z nás – dopředu vždy založíme sdílený dokument na Google Drive a každý, kdo chce, do něj přispěje. Součástí Gulášů je i úžasná společná snídaně.
Walking meetings
Nedávno jsem četl, že denně strávíme přes 9 hodin sezením. To má samozřejmě negativní vliv na zdraví, proto se snažím aspoň část schůzek dělat mimo kancelář. Občas zajdeme (pracovně) pokecat k Vltavě nebo sedneme na přívoz a jedeme lodí do Karlína. Také pravidelně chodíme běhat. Při běhání s Robertem sníme o budoucnosti SYMBIA, s Daliborem probereme finanční situaci a od Pavla se dozvím, co je nového u vývojářů.
Píšeme vlastní kroniku
Kronika je místo, kam ukládáme všechny střípky ze života SYMBIA. Abychom si usnadnili život, využili jsme službu IFTTT, díky které se do kroniky automaticky vkládají příspěvky z firemního Facebooku, Twitteru, Instagramu nebo YouTube. Kdokoliv má taky možnost zapsat se do historie tak, že otaguje fotku na Instagramu jedním z nastavených tagů. Aby se dalo kronikou opravdu listovat, vydáváme i papírovou verzi.
Jezdíme na vejlet
S celou firmou se také snažíme pravidelně vyrážet na vejlety, které si sami pořádáme. Cílem je být spolu, zažít něco nevšedního, odpočinout si, umožnit, aby se spolu bavili lidé, kteří se třeba během pracovního dne nepotkají. Většinou nikdo do poslední chvíle neví, kam se pojede. Před lety jsme třeba s celou firmou odletěli do Amsterdamu, což většině došlo až při cestě autobusem na letiště.
Scházíme se na terase
Asi v každém kolektivu funguje cigárková komunikace. Lidé si jdou spolu zakouřit a během toho proberou spoustu věcí. Tak to funguje samozřejmě i u nás na terase a co vím, často se probírají pracovní věci. Ačkoliv kouření nesnáším, nechali jsme na terasu udělat stříšku, aby nám na kuřáky nepršelo a mohli se spolu v klidu bavit.
Co by udělal David?
Chceme, aby vše, co děláme, bylo upřímné, abychom si na nic nehráli a nebyla to křeč. Pomáhá mi, když si představím, jak by reagovali konkrétní lidé. Třeba takový David. Bývalý pankáč, který každému říká na rovinu, co si myslí. V SYMBIU je už 10 let a je to jeden z největších srdcařů. Když si někdy nejsem jistý, jestli něco není trapné nebo už nejsme mimo, tak si představím, jak by reagoval David.
A jak to vypadá u vás? Co se vám osvědčilo pro komunikaci uvnitř firmy?
Budu rád, když mi dáte vědět 🙂