Z deníku copysérky, aneb copywriterka, která režíruje

 

Všichni mají vždycky velkou radost, když se snažíte dělat věci jinak. A jestli něco lidi opravdu milujou, tak když jako copywriterka s vystudovanou produkcí začnete režírovat.

Věřím, že kdybych byla stále ve své první agentuře, tak by mi něco takového rozhodně neprošlo. Ale odtamtud mě naštěstí vyhodili po dvou měsících ve zkušebce, protože jsem se zmínila finanční ředitelce v kuchyňce, že bych uvítala trochu víc práce. Symbio naštěstí není zkostnatělá instituce, která by vyhazovala lidi za to, že chtějí víc práce, a to je taky jeden z důvodů, proč jsem si mohla v rámci své práce dovolit zrežírovat některé projekty.IMG_5201 (1)

Být zároveň na pozici copywriterky a režisérky jsem si vybrala z několika důvodů. Především proto, že mě baví psát i režírovat. Při psaní totiž vytížím svých introvertních 80 % a při režírování zužitkuju ten zbytek, takže jsem pak nejspokojenější. Má to ale i další pozitiva. Například na spoustě schůzek ušetříme dalšího člověka a některé schůzky se můžou škrtnout úplně, protože proběhnou v mojí hlavě.

Víc plusů než mínusů

Jednou z největších výhod copysérství je pro mě jistota toho, že budu place. Díky tomu si pohlídám, že se pod tíhou zapadajícího slunce či obědové pauzy nezapomene na nic, co jsme s klientem v předchozích týdnech či měsících zdokonalovali ve scénáři. Bohužel ne u všech projektů má copywriter možnost být u realizace svého scénáře, a vždycky si vážím toho, když to klient a rozpočet dovolí. Mám pocit, že je tak možné dosáhnout lepšího výsledku, protože je u realizace člověk, který přesně ví, co klient chce, zná vývoj projektu a proto si pohlídá kontinuitu myšlenky od začátku až do konce.

V tu chvíli, kdy jsem se stala režírující copywriterkou, jsem byla ale najednou zároveň součástí agentury a zároveň součástí produkce. A tady začíná neprobádané území a taky jedna z nevýhod celého copysérství. Pokud jsou roky nějak nastavené procesy a vy se je rozhodnete změnit, je to poněkud bolestivý proces pro vás i pro okolí. Chvíli proto trvalo, než se všechny části produkčně-agenturního matrixu naladily na nový způsob fungování.

IMG_7491 (1)

V rámci agenturní práce je asi nejdůležitější vyřešit, kdo s kým bude komunikovat. Dobře nastavené procesy jsou totiž alfa a omega funkčního copysérství. Pokud budete každý den dělat tři meetingy nad stavem projektu a budete neustále sdělovat kolegům množství produkčních informací, které prostě v agentuře nikdo vědět nepotřebuje, tak vám všem brzo praskne hlava (i costlocker). Ze začátku bylo těžké se s tím v agentuře smířit, ale časem všichni pochopili, že jsou i schůzky, které jsou produktivní jen s produkcí nebo s kamerovou posádkou.

Transparentní komunikace je třeba i směrem k produkci, ale ta většinou nemá problém s vyžadováním příliš mnoha informací, protože nemá tolik pevně stanovených procesů, tasků a trackování jako agentura. A na co se člověk musí připravit s produkcí? To se hodně mění s ohledem na to, zda spolupracujete s dobrou produkcí nebo ne.

S dobře fungující produkcí to funguje vcelku jednoduše. Komunikují otevřeně, všechno řeší narovinu a dodržují předem domluvené postupy, čímž ušetří všem tři tuny práce. V rámci takového projektu je pak role copysérky za odměnu, protože projekt funguje rychleji a jednodušeji než kdybychom využívali externího režiséra. S takovou produkcí zvládneme v projektu bez problému a s radostí spojit dva zdánlivě rozdílné světy a ještě vytvořit klientovi na place příjemné místo pro život.

Thumnail_Copyserka-01

Transparentní komunikace je základ

V případě nespolupracující produkce je to komplikovanější. Pokud produkce zapomene, že se stávám součástí i jejich týmu a místo toho si zařizuje “svoje věci” in house a komunikuje se mnou pouze jako s copywriterkou, pak je celý proces zdlouhavější a bohužel také nepříjemný pro celý tým. Jejich primárním cílem je zřejmě naznačit, že s jejich režiséry by byla spolupráce příjemnější, ale bohužel v ten nejméně vhodný čas. Proto se z pozice copysérky snažím spolupráci s takovou produkcí příště raději vyhnout.

Na konci projektu většinou mívám radost z dobře odvedené práce a výčitky svědomí z množství natrackovaných hodin. Asi nikoho nepřekvapí, že počítání režijní práce na hodiny je trochu problematické… Možná i proto mají režiséři v rozpočtech produkcí paušál. Ve chvíli kdy se věnujete nějakému projektu naplno se prostě nedá přemýšlet nad tím, jestli nad tím sedíte do 11 do večera a ráno si přivstanete v 7 na obhlídky. U režijní přípravy se nedá tak snadno nastavit minutka a říct si uprostřed vymýšlení storyboardu, že už jste nad tím dneska strávili dost času. Ono to často není snadné ani na méně náročných pozicích:) A tak to zůstává tou jedinou věcí, se kterou nevím, jak naložit pro své příští copysérské projekty. Snad jen předem se omluvit za natrackované večery pro kvalitně odvedenou práci.

 
Věra Mühldorfová
Věrka je naše talentovaná copywriterka a režisérka, která je mimo jiné autorkou blogu, knihy a seriálu Styky s Emou. Zajímá se o sociální problematiku, životní prostředí a je jednou z tváří Klimažaloby.
Kentico: Jak jsme se dostali od jednoduchého redesignu až ke komplexní změně digitálních produktů a touchpointů
Naše sliby vagínám v duchu Crowd Powered Brands