Z kokosky až do designerského křesla s Šárkou Sovadinovou

Šárku Sovadinovou, naši šikovnou digitální grafičku & designérku, byste našli sedět v prvním patře u nás na Maninách. Její místo byste velmi dobře poznali podle záplavy květin a přívalů smíchu.

Co ji ale přivedlo do SYMBIA? Jak s odstupem vidí svou oranžovou pouť? A jak přistupuje k horizontálnímu posunu symbiáků napříč firmou? To vše se dozvíte v našem novém rozhovoru. 

Ahoj Šárko, nejlepší je začít pěkně od začátku, takže jak ses před svým nástupem dozvěděla o SYMBIU a proč jsi sem šla?

Pracovala jsem ve firmě, která se zabývala Employer Brandingem a firemní kulturou. Tam jsem o SYMBIU uslyšela poprvé. Tahle značka pro nás byla vždycky firmou, kterou jsme dávali jako příklad, když to všechno šlape jak má. 

Jednou jsme pořádali konferenci, kde jsem se seznámila přímo s Liborem. Libor tam byl jedním z řečníků – mluvil o firemní kultuře u nich ve firmě ještě víc do hloubky a tam jsem se do SYMBIA úplně zamilovala. 

Chvilku na to na mě vyskočil inzerát na LinkedInu, ve kterém hledali officku. To jsem neváhala ani vteřinku. Ačkoli jsem si původně říkala, že další moje pozice by měla být už kreativní, do SYMBIA jsem fakt chtěla. Takže jsem hned napsala Liborovi mail. Bylo to něco jako “Čaaau, Libore, jsem ta ukecaná holka, co Ti na konfeře přidělávala mikrofon, pamatuješ? Chci za váma do SYMBIA, zajdem na kafe?” A překvapivě i na takhle neformální mail přišla dost nadšená reakce, do týdne jsme dali kafe v SYMBIU a den na to si plácli. 

Proč se Ti SYMBIO tolik líbilo?

Jsem hodně sociální člověk. Lidi, vztahy, atmosféra a celkově přístup k lidem v kanclu je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí a faktorů při výběru práce. 

A to, jak se SYMBIO prezentovalo – totiž, že záleží hlavně na lidech, že jsou tak nějak všichni stejně švihlí a je vlastně jedno, jaký produkt se bude dělat, hlavně, když bude top kvalita a budem to dělat spolu, to bylo prostě skvělý. K těmhle bláznům jsem chtěla taky patřit. 

A to se mi líbí pořád. Je normální, že si člověk nesedne hned s každým, ale s většinou lidí si klidně sednete po práci třeba na pivko nebo něco podniknete. A z teambuildingu se vracíte totálně nabití a šťastní, jak jsou ti lidi boží. Není to jen skupinka kolegů, kteří si odmakají svý a jdou si zpět za svými životy domů. 

Jak dlouho jsi v SYMBIU dělala office managerku (officku)? Co pro tebe tato práce znamenala?

Officku jsem dělala 4 roky. Bavila mě ta péče. To, že je člověk pro celou firmu taková “mamka kvočna”, za kterou všichni chodí, když je cokoliv potřeba… A klidně i jen pro úsměv, pokec, vyplakat se, pro obejmutí a tak (jo, jsme hodně kontaktní :D). Taky mě bavilo připravování malých nebo i větších radůstek, balíčků pro SYMBIÁKY, teambuildingů, společných akcí od grilovaček po večírky a taky dost i ta systematická část –  tabulky, faktury a tak (divný, já vím – to je asi moje panenské já :D).

Po pár letech práce v back office ses ale rozhodla práci změnit. Proč? 

Už od začátku jsem věděla, že chci dělat grafický řemeslo. Vlastně od malička mám k tomu tvoření všeho druhu blízko, mám i uměleckou školu a tvořím celý život. Akorát jsem se pak na chvilku zamotala do úplně jiných oborů (od zdravotnictví přes produkci až sem). Teď ale prostě dozrál čas.

Grafiku a ilustraci už jsem nějaký ten pátek dělala i vedle SYMBIA na nějakých malých projektech, ale teď už jsem to chtěla dělat naplno. 

I před tím, než jsem oficiálně přešla do grafickýho týmu, jsem pro SYMBIO připravovala dost grafických věcí jako bannery na socky, storyboardy (když jsme ještě měli produkci SYMBIOGRAF) nebo jsem třeba malovala Pana Červeného a Zeleného pro SAZKU. 🙂 O tom, kam mířím, se vědělo od začátku, ale stále nebyla vhodná doba k tomu to řešit. Byla jsem zkrátka víc potřeba v kokosu*). Tudíž  jsem musela být sama aktivní a pořádně to “nakopnout”. 🙂 

*kokos = recepční buňka v SYMBIU

Podporovalo tě SYMBIO na tvé cestě?

V první řadě mi hodně kolegů a kamarádů ze SYMBIA nejvíc fandilo. Neustále mě podporovali a tlačili, ať už do toho skočím. 😀 Psychická podpora jako blázen. 🙂 No, a pak ve chvíli, kdy jsem to začala řešit víc, se to sešlo i s dobrou situací (do SYMBIA se v té době hledal grafik) a moje “šéfka” zavelela, že není na co čekat! Takže jsem do toho šlápla a bylo! (#Díky Káťo :*) A pak už to jelo jako po másle. 🙂 

A jak dlouho tu už děláš designérku? Co konkrétně děláš a co tě na tom baví?

Teď je to skoro 7 měsíců.  Konkrétně dělám různý bannery všech formátů, page headery, ikonografiku, whitepapery, e-booky, ilustrace, úpravy fotografií, občas tiskoviny. Tak nějak od všeho něco. 🙂 A baví mě všechno. I když už jsem se tomu nějaký čas věnovala, tak tohle je zase něco úplně jinýho. Pořád se mám hrozně moc co učit a zlepšovat a makat na nových technikách nebo se učit nový programy a posouvat se dál. Je to pecka.

Napadá tě nějaká rada pro lidi, kteří ještě neobjevili svůj talent a dělají práci, která je nenaplňuje? Jak jsi ty objevila svůj talent?

Myslím, že když někoho nenaplňuje to, co dělá, tak je důležité najít podstatu toho, proč ho to vlastně nenaplňuje. Co je to hlavní, co by v práci potřeboval? Pro mě osobně to nebylo jen o talentu, ale hlavně o těch lidech. Chtěla jsem být v prostředí, kde je mi dobře. A pak už jen byla touha tvořit. To, že chci být přímo grafik přišlo až poté, co jsem si vyzkoušela různý typy kreativních prací (ilustrace / tvorba herního prostředí, atd…) 

Ovšem důležitý je i to, abyste tu touhu po změně neměli pouze v hlavě. Abyste nebyli paralyzovaní obavami nebo nedostatkem sebevědomí. No, a pak pro to aktivně něco dělat. Vzdělávat se a zlepšovat se v tom oboru, navrhnout sám sobě cestu, kam bych se chtěl dostat a jak toho dosáhnout, co pro to můžu udělat a začít na sobě makat.

Jak vidíš svůj další růst? Ať už v SYMBIU nebo jinde? Máš nějaký další sen?

No, snů by bylo. 😀  Prozatím mířím na metu “fakt precizní super grafička”. 😀 Přeci jen jsem v tom oficiálně ještě trochu benjamínek, takže cíl je vypilovat všechno, co můžu, naučit se, co neumím, a kde jsem dobrá, tak být ještě lepší. 🙂 A taky…je dost možné, že ani toto není konečná stanice. 🙂